Výprava začíná! Po přespání na letišti a boji se self-service odbavením už sedíme v letadle společnosti Norwegian. Vítá nás Oslo, „louka pod kopcem“. Stihli jsme fascinující skokanský můstek Holmenkollen i emotivní nálož ve Frognerově parku. Sochy Vigelanda mě „rozsekaly“ i podruhé v životě, je to neuvěřitelné zobrazení lidského snažení, emocí a duchovního překonání smrti. 😍
Odlet: po opět velmi příjemném přespání v Aero Rooms jsme se setkali s průvodkyní Veronikou (je skoro menší než já a původem z Brna) z CK Periscope, kteří jsou vyhlášení právě výlety do Norska… hmmm, jede nás 41, na což nejsme zvyklé, tož uvidíme…
Odbavení bylo všechno self-service… prý je to úplně nový systém na pražském letišti… noooo… byla to výzva!: nejen že boarding pasy, ale i cedule na zavazadla a zvážení a odeslání zavazadel na pás …ještě že umím anglicky, protože odeslání zavazadel mělo volbu češtiny, ale přístroje na boarding pass a cedule k zavazadlům český zatím neumějí
Ještě zopakuji, že obecné info o Norsku si každý může vygooglit, takže budu psát jen o přímých prožitcích 🤩
Letíme pro nás dosud neznámou společností Norwegian… zatím normálka… hmmm a nedají ani vodu (ale my jsme připraveny!)
Ještě pro ty, kdo se mnou nebyli v posledních měsících v kontaktu: stručně a jasně: mám potíže se zažíváním a dosud lékaři nepřišli na to, co to je… takže mám dietu, tudíž nečekejte obvyklé kulinářské zážitky.bohužel… nicméně zkouším cestovat… a dál se o tom prosím nebavme!
Vítá nás OSLO… hlavní město Norska, které je 5× tak velké jako ČR a má jen 5,5 mil.obyvatel… v Oslu je cca 750 000 obyvatel a je to stát multikulturní, hlavně jsou tu Pákistánci, Somálci a Poláci!
Oslo je česky „Louka pod kopcem“
První hlavní město Norska byl Trondheim, pak Bergen a pak teprve Oslo
Za moru v 15.stol.zahynulo cca 60% obyvatel… Norsko se pak dohodlo s Dánskem a dalších 400 let bylo vazalem… Oslo nevzkvétalo a nakonec ještě vyhořelo v 17.stol… zůstala jen pevnost Akerhus.po napoleonských válkach Norsko zabralo Švédsko až do 1905.
Carl Jung, Švéd, pak Oslo začal přece jen budovat…
Letos se slaví 100 let města Oslo, i když je to vlastně tisícileté město
Prší… jé, slunce… Prší… zataženo… my hned z letiště jedeme na Holmenkolen …slavný skokanský můstek
Norští bohové běžkování jsou Ul (dlouho lyžoval sám na Holmenmolen a nudil se) a Skade (tato bohyně si napřed vzala boha fjordů, ale u moře se jí nelíbilo, tak se rozvedla a vylétla k horám, kde si vzala Ula 🥰)
Můstek na Holmenkolen byl postaven v 1912 a od té doby byl přestavěn 19x… Norové nicméně nejraději běhají, ani skoky ani sjezd ještě stále tolik nemilují
Král Hákon měl syna Olava V., který skákal z můstku a když Norsko nemělo na benzín, tak metrem jezdil s poddanými na Holmenkolen lyžovat
Olava V. vyprovokoval k lyžování Nansen!!!
Holmenkollen je vpravdě fascinující
Jedeme do Frognerova parku se sochami Gustava Vigelanda… je to jedno z nej nej nej kulturních míst v Norsku… jeho život je zajímavý, tak říkajíc od bigotní víry k originálnímu umění… jedinečné zobrazení lidí a jejich emocí… např. sochy miminek od prenatálního stavu… a hodně soch o lásce a vztazích… i starých… vrcholem je lidský monolit – symbolem je snaha člověka dát životu vyšší smysl… překonat své fyzično a duchovně překonat smrt… atd. …jdu tam podruhé v životě a jsem zvědavá- poprvé to bylo fascinující
Hmmmm, poprvé, když jsem byla mladá- fascinující… teď snad ještě hlubší zážitek emotivní… jsem úplně „rozsekaná“…! Dáša též… nafotila jsem hodně, ale vidět to živě!!! 😍😘
Oslo nás baví svou prostorností a čistotou. Obdivovaly jsme moderní Operu, 13patrovou galerii Edvarda Muncha i útulnou knihovnu, kde bych vydržela hodiny. Na poloostrově Bygdøy jsme vzdaly hold polárníkům u lodi Fram a Amundsenovi s Heyerdahlem v muzeu Kon-Tiki. Teď už frčíme směr Bergen, i když předpověď věští na další dny norské mrholení zvané „yr“. 🌧️
Uffff, je 16:37 a viděly jsme toho moooc, tak pošlu jen fotky s označením a případné zajímavosti
třeba časem!
Takže zpět k Oslu… do něhož jsem se po 30 letech od první návštěvy opět zamilovala
Ad nahoře: včera veřejná knihovna zvenku, dnes zevnitř… dle mého názoru architektonicky velmi zajímavá a… útulná… tam bych vydržela číst hodiny
Zajímavosti: jméno dítěte se dá vybírat 6 měsíců a během té doby se dá měnit.jen se to prostě zadá fo elektronického systému
Během prvního roku dítěte musí si rodiče rozdělit péči tak, že po šestinedělí musí otec pečovat aspoň 4 měsíce
Děti jdou do školky v jednom roce… a je to podobné našim lesním školkám… dokonce spí venku do mínus 10°C zabalení do vlny
Městská zeleň je vskutku nádherná neboli na každém rohu „Flora Olomouc“
Dostat se dá i do naprosto věrně zrekonstruovaného vnitřku, kajuty a podpalubí
A další úžasný zážitek: Thor Heyerdahl a Kon-Tiky…
Zvědavcům doporučuju přečíst si Heyerdahlovu knížku Kon-Tiki… bylo to přeložené do češtiny… četla jsem a bylo to hodně zajímavé!!!
Prší, fouká, ale Norsko je nádherné i v ponurém hávu. Přejeli jsme plošinu Hardangervidda a u vodopádů Vøringfossen si užily mystickou atmosféru. Adrenalinem byl průjezd tunelem s kruhovým objezdem a procházka přímo za silný proud vodopádu Steinsdalsfossen. Bergen nás přivítal hanzovními domy a skvělou rybí večeří. Norové říkají: není špatného počasí, jen špatné oblečení!
Bergen je pohádka! Prochodily jsme uličky Bryggenu i rybí trh, kde jsme kdysi jako návštěvnice zpoza železné opony mlátily do krabích klepet dlažební kostkou. Počasí se s námi nemazlí, ale deštníky drží. Trajektem jsme přejeli Sognefjord a navštívili úžasný sloupový kostel Hopperstad Stavkirke v osadě Vik. Končíme v rodinném hotýlku v Hafslo s výbornou náladou. 🇳🇴
Den ve znamení modrého ledu! U ledovce Nigardsbreen jsme si střihly trek přes morénové balvany a ledovcové potůčky až k samotnému splazu. Ta namodralá barva je nepopsatelná. Následovala scénická jízda po Sognefjellvegen do výšky 1440 m n. m. s výhledy na pohoří Jotunheimen. Večer nás hřeje krb v historickém hotelu Grotli, nohy máme uchozené, ale v duši čistou radost. ✨
Z vrcholu Dalsnibba nás málem sfoukl vítr, ale odměnou byl Geirangerfjord s duhou. Plavba pod vodopády Sedm sester byla díky slunci za odměnu. Pak přišla legendární Trollstigen – 11 ostrých zatáček Trollí stezky – a pohled na nejvyšší kolmou stěnu světa Trollveggen. Jsou to panoramata, ze kterých se tají dech. Večer v Dombåsu jsme se nemohly nabažit vynikajícího lososa na čtyři způsoby.
Vracíme se na jih údolím Gudbrandsdalen. V Lillehammeru jsme vyjely ke skokanským můstkům a nasály olympijskou atmosféru. Tečkou byl skanzen Maihaugen s autentickými domky a rodným domem královny Sonji. I přes deštivý závěr jsme si tohle norské dobrodružství s Dášou maximálně užily. Bylo to výživných 1500 km a Norsko obdivuji stejně jako před 30 lety. ❤️
Loučíme se se severem. Poslední noc v hotelu Clarion, ranní káva a rekapitulace na letišti: skupina byla skvělá, žádní prudiči, jen smích a zvídavost. Ještě poslední pohledy z výšky na Oslofjord a letíme domů. Byl to hluboký zážitek a jsem ráda, že se vám deník líbil! Snad brzy zase někdy na cestách. ✈️